Lugaru
17. 9. 2013
Člověk/zvíře v jednom těle,
každá žena před ním cítí se rozechvěle.
Tančí jako motýl ve tmě,
nevidíš tělo, jen siluetu letmě,
jak září na parketu života.
Zvíře v něm chce lovit, hledá kořist svou,
našel ji, zuby jeho ji rozervou.
Však i on hledá sobě rovnou.
Já však nejsem vlk, nejsem ani lidská ovečka,
netoulám se, nechci zapadnout do stádečka,
které každý den míhám.
I mně však duši vzal pohledem svým,
milou omotávající povahou, pohledem bezelstným.
Stojíme spolu v ohnivém kruhu,
svítí krvavý měsíc, tančí barvy všeho druhu.
Co se to se mnou proboha děje?
Cítím se jako lesní laň,
co lovec ukazuje jí milou dlaň,
než střelí ji do hlavy.
V jeho náručí dal by se opustit celý svět,
nedokáže to vysvětlit chemie, či jiná ze všech věd.
Tak to je on, strážný můj ďábel,
je to v jednom Cain i Abel,
je to vlk, je to muž, je to lugaru.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
